O hedvábné stezce ví každý. A věděli jste, že existuje také vlněná stezka? Pro nás je dokonce mnohem bližší a dostupnější geograficky a kulturně.
Vlna – tradice, která nepodléhá času
Od prastarých časů vlna zajišťovala lidem ochranu a pohodlí a byla neodmyslitelnou součástí každodenního života. Znalosti o Tradiční výrobní postupy zpracování a barvení vyžadovaly hodně trpělivosti a přesnosti a předávaly se od generace na generaci. Kultura vlny je neodmyslitelně spjata s chovem ovcí čerpajících až ze starověkých znalostí agrární společnosti. Vyvolává vzpomínku na obrovská stáda, přecházející pohoří, vedena muži, kteří putují nehostinným územím. Připomíná izolované horské vesnice, kde se lidé odnepaměti živili tradičním tkalcovstvím.
Sezónní migrace na Pyrenejském poloostrově
Od dávných dob, pohraniční regiony středního Portugalska a části španělské Extremadury byly spojeny především sezónním přesunem pastevců. Pendlovali se svými stády mezi letními a zimními pastvinami. Serra da Estrela v portugalštině znamená “Hvězdné hory”. Jedinečné vlastnosti pohoří ho předurčily k tomu stát se důležitým bodem setkávání na sezónních trasách stád v rámci poloostrova. To umožnilo mnoha horským vesnicím specializovat se na řemesla související se zpracováním vlny a postupně zdokonalovat tradiční postupy.
Ve skutečnosti lákaly bohaté horské pastviny v rámci sezónní migrace mnoho stád, která bohatě zásobovala tuto oblast portugalského pohraničí surovinou pro vlnařské manufaktury. Z tohoto důvodu, Serra da Estrela stála u zrodu portugalského vlnařského průmyslu a je jeho součástí nepřetržitě od samého počátku až do dnešních dní.
Trasy vlny
Trasy vlny vznikaly ze stezek, kterými procházeli pastevci se svými stády, kde se zakládaly vlnařské manufaktury a vyráběly se vlněné tkáně. Tyto cesty jsou zdokumentovány na portugalském území už od 13. století. V dnešní době je možné přesně zrekonstruovat trasu tvořenou nespočtem stezek v centrálním regionu Portugalska. Díky ní se původně odlehlý a izolovaný region stal jedním z nejrozvinutějších z hlediska hospodářských a společenských vztahů v rámci poloostrova.
Na konci 20. století Rada Evropy pečlivě analyzovala kulturní cesty na kontinentu a vyznačila “skutečné nebo imaginární cesty, kde (…) se zrodila Evropská identita”. Mezi cestami starověké Evropy, cesta, která spojovala portugalskou oblast Beira, se španělských regionem Tajo-Salor-Almonte, díky kočování pastevců a obchodníků s vlnou, zůstala stranou.
Od středověku Vlněná stezka, historická trasa plna tradic, znalostí a kultury obyvatel vnitřního území Pyrenejského poloostrova, spojovala španělské a portugalské hory, pastýře a tkalce, výrobce a obchodníky. Tato trasa rekonstruuje stezky obchodníků, kteří během 16. a na počátku 20. století cestovali mezi Malpartida de Cáceres, kde kupovali španělskou merino vlnu, a Covilhã, kde ji prodávali do továren na zpracování vlny.
Vlněná stezka – TRANSLANA
V roce 2007 odstartoval přeshraniční projekt, který si kladl za cíl studium a výklad těchto starobylých tras. Koordinátorem se stalo Muzeum vlny Beira Interior. Byl to zásadní a důkladný výzkum tras vlny v portugalském regionu Beira Interior a taktéž část španělské Extremadury.
Dvě muzea vyznačují začátek a konce Vlněné stezky. Ta začíná na španělské straně hranice v Malpartida de Cácered, kde se momentálně nachází Muzeum Vostell-Malpartida. Už od 18. století, to bylo místo, kde probíhalo stříhání ovcí. Stáda procházela tudy během jara na své cestě k pastvinám na severu. Zde se merino vlna také prala a shromažďovala v sezonních kampaních. Úzce spojena s vlnařskou manufakturou před industrializací Cáceres, tato velká budova zásobovala mnoho regionů po celé Evropě. Právě zde se před každou sezónou scházeli kočí a obchodníci s vlnou, aby získaly suroviny pro továrny v Covilhã.
Od tohoto komplexu, jsme schopni zrekonstruovat trasu, kterou tito muži podstupovali v dávných dobách. Přešli nížiny španělské Extremadury, šli portugalskými horskými cestami, přešli Idanha, Penamacor a Fundão a konečně jejich obchodní cesta končila v továrnách v městečku Covilhã. Vlněná stezka končí u staré Královské továrny Veiga, která je v současné době Muzeem vlny. To je důkaz toho, jak historicky důležité bylo hospodářské centrum Beira Interior.
Vlněná stezka – dějiny utkané z nití
Důkladný výzkum, který proběhl v rámci projektu Vlněná stezka na obou stranách hranice v centru poloostrova, vedl k vydání tří svazků. Publiakce obsahuje dokumenty, fotografie, identifikace a katalog více než 300 továren závislých na této trase a více než 100 tras sezónního přesunu pastevců a stád. Samostatných historických objektů, spojených s tradicemi v rámci této trasy bylo objeveno a zdokumentováno kolem 700. Jsou např. napajedla, nádrže na vodu, chlévy, sezónní přístřešky, atd.
Muzeum vlny v Covilhã poskytuje informace, mapy a letáky o Vlněné stezce, takže lze objevovat region prostřednictvím tradic a nadčasového poznání.
Vlněná stezka vás očekává!
Volný překlad z: http://www.centerofportugal.com/wool-route/
