Publikováno

Vlněná stezka – cesta k poznání dějin vlny

O hedvábné stezce ví každý. A věděli jste, že existuje také vlněná stezka? Pro nás je dokonce mnohem bližší a dostupnější geograficky a kulturně.

Vlna – tradice, která nepodléhá času

Od prastarých časů vlna zajišťovala lidem ochranu a pohodlí a byla neodmyslitelnou součástí každodenního života. Znalosti o Tradiční výrobní postupy zpracování a barvení vyžadovaly hodně trpělivosti a přesnosti a předávaly se od generace na generaci. Kultura vlny je neodmyslitelně spjata s chovem ovcí čerpajících až ze starověkých znalostí agrární společnosti. Vyvolává vzpomínku na obrovská stáda, přecházející pohoří, vedena muži, kteří putují nehostinným územím. Připomíná izolované horské vesnice, kde se lidé odnepaměti živili tradičním tkalcovstvím.

Sezónní migrace na Pyrenejském poloostrově

Od dávných dob, pohraniční regiony středního Portugalska a části španělské Extremadury byly spojeny především sezónním přesunem pastevců. Pendlovali se svými stády mezi letními a zimními pastvinami. Serra da Estrela v portugalštině znamená “Hvězdné hory”. Jedinečné vlastnosti pohoří ho předurčily k tomu stát se důležitým bodem setkávání na sezónních trasách stád v rámci poloostrova. To umožnilo mnoha horským vesnicím specializovat se na řemesla související se zpracováním vlny a postupně zdokonalovat tradiční postupy.

Ve skutečnosti lákaly bohaté horské pastviny  v rámci sezónní migrace mnoho stád, která bohatě zásobovala tuto oblast portugalského pohraničí surovinou pro vlnařské manufaktury. Z tohoto důvodu, Serra da Estrela stála u zrodu portugalského vlnařského průmyslu a je jeho součástí nepřetržitě od samého počátku až do dnešních dní.

Trasy vlny

Trasy vlny vznikaly ze stezek, kterými procházeli pastevci se svými stády, kde se zakládaly vlnařské manufaktury a vyráběly se vlněné tkáně. Tyto cesty jsou zdokumentovány na portugalském území už od 13. století. V dnešní době je možné přesně zrekonstruovat trasu tvořenou nespočtem stezek v centrálním regionu Portugalska. Díky ní se původně odlehlý a izolovaný region stal jedním z nejrozvinutějších z hlediska hospodářských a společenských vztahů v rámci poloostrova.

Na konci 20. století Rada Evropy pečlivě analyzovala kulturní cesty na kontinentu a vyznačila “skutečné nebo imaginární cesty, kde (…) se zrodila Evropská identita”. Mezi cestami starověké Evropy, cesta, která spojovala portugalskou oblast Beira, se španělských regionem Tajo-Salor-Almonte, díky kočování pastevců a obchodníků s vlnou, zůstala stranou.

Od středověku Vlněná stezka, historická trasa plna tradic, znalostí a kultury obyvatel vnitřního území Pyrenejského poloostrova, spojovala španělské a portugalské hory, pastýře a tkalce, výrobce a obchodníky. Tato trasa rekonstruuje stezky obchodníků, kteří během 16. a na počátku 20. století cestovali mezi Malpartida de Cáceres, kde kupovali španělskou merino vlnu, a Covilhã, kde ji prodávali do továren na zpracování vlny.

Vlněná stezka – TRANSLANA

V roce 2007 odstartoval přeshraniční projekt, který si kladl za cíl studium a výklad těchto starobylých tras. Koordinátorem se stalo  Muzeum vlny  Beira Interior. Byl to zásadní a důkladný výzkum tras vlny v portugalském regionu Beira Interior a taktéž část španělské Extremadury.

Dvě muzea vyznačují začátek a konce Vlněné stezky. Ta začíná na španělské straně hranice v Malpartida de Cácered, kde se momentálně nachází Muzeum Vostell-Malpartida. Už od 18. století, to bylo místo, kde probíhalo stříhání ovcí. Stáda procházela tudy během jara na své cestě k pastvinám na severu. Zde se merino vlna také prala a shromažďovala v sezonních kampaních. Úzce spojena s vlnařskou manufakturou před industrializací Cáceres, tato velká budova zásobovala mnoho regionů po celé Evropě. Právě zde se před každou sezónou scházeli kočí a obchodníci s vlnou, aby získaly suroviny pro továrny v Covilhã.

Od tohoto komplexu, jsme schopni zrekonstruovat trasu, kterou tito muži  podstupovali v dávných dobách. Přešli nížiny španělské Extremadury, šli portugalskými horskými cestami, přešli Idanha, Penamacor a Fundão a konečně jejich obchodní cesta končila v továrnách v městečku Covilhã. Vlněná stezka končí u staré Královské továrny Veiga, která je v současné době Muzeem vlny. To je důkaz toho, jak historicky důležité bylo hospodářské centrum Beira Interior.

Vlněná stezka – dějiny utkané z nití

Důkladný výzkum, který proběhl v rámci projektu Vlněná stezka na obou stranách hranice v centru poloostrova, vedl k vydání tří svazků. Publiakce obsahuje dokumenty, fotografie, identifikace a katalog více než 300 továren závislých na této trase a více než 100 tras sezónního přesunu pastevců a stád. Samostatných historických objektů, spojených s tradicemi v rámci této trasy bylo objeveno a zdokumentováno kolem 700. Jsou např. napajedla, nádrže na vodu, chlévy, sezónní přístřešky, atd.

Muzeum vlny v Covilhã poskytuje informace, mapy a letáky o Vlněné stezce, takže lze objevovat region prostřednictvím tradic a nadčasového poznání.

Vlněná stezka vás očekává!

 

Volný překlad z: http://www.centerofportugal.com/wool-route/

vlnene nite

Publikováno

Martenica – bulharský vlněný amulet, symbol jara, zdraví a dlouhého života

Martenica – vlněný amulet

Vlněný amulet, ztělesnění víry v magickou a ochrannou sílu vlny, radost z blížícího se jara a přání zdraví a dlouhého života – to všechno je bulharská martenica.

Po celém světě lidé vítají jaro s radostí a novou nadějí a v Bulharsku to není jiné. Očekávání jara doprovází stará tradice. Pokud se ocitnete v Bulharsku 1. března, pravděpodobně ucítíte ve vzduchu zvláštní vzrušení, příjemnou atmosféru spojenou s usměvavými tvářemi oblíbeného svátku. A co rozhodně nepřehlédnete – martenicu.

  • Prvního března se v Bulharsku od nepaměti slaví svátek Baba Marta – oslava jara, probuzení přírody a nového počátku. Nejstarší žena v rodině vyrobí z bílé a červené příze tzv. martenici (tradiční bulharské vlněné amulety) a uváže je 1. března dětem, mladým dívkám, domácím zvířatům a ovocným stromkům. Při tom přeje zdraví, štěstí a blahobyt. Martenice se nosí do příletu čápů, kteří přiletí z teplých krajin a pak se věší na rozkvetlý ovocný strom.

Původně martenica představovala pouze dvě spletené vlněné nitky – bílá a červená. Později začaly vznikat v různých regionech Bulharska jiné podoby. Dnes už od února ulice bulharských měst zaplňují stánky, které nabízí nepřeberné množství druhů, variant a velikostí martenic – na uvázání na ruku, na připínání na oblečení, brože, náramky, náušnice, prsteny, přívěšky kolem krku a dalších šperků, do vlasů, do auta, na zeď. Podle uvázaných bílo-červených náramků v březnu poznáte i Bulhary v zahraničí. Tento symbol jara je živý a velice oblíbený. Forma martenic se mění, ale jejich symbolika zůstává po staletí stále stejná – odpuzení zlých sil a démonů a přání zdraví, štěstí, blahobytu a dlouhého životu.

Dějiny martenice jsou dlouhé a dnes uslyšíte různé verze, proč vznikly a proč se nosí. Jedna pověst vypráví o stařence zvané Babička Marta (Baba Marta), která rychle mění svou náladu a často se zlobí. Věří se, že Bulhaři nosí martenice, aby se Babička Marta nezlobila a aby neprodlužovala zimu.

  • V martenicích je hodně symboliky. Bílá barva znamená zimu a čistotu. Červená zase představuje slunce, nastupující jaro, novou naději a čekání na teplejší počasí. Kromě toho červená odpuzuje zlo a nemoci. Bílá je dlouhý život a červená zdraví a síla. Věří se, že martenice mají magickou sílu. Martenica je vlněný amulet, který má vyhánět zlo a přitahovat dobro.
  • Martenica má také další magický význam – stvořit nový život. Není náhodou, že se vyrábí spojením bílé a červené nitě. V tradiční bulharské symbolice bílá označuje mužskost a červená – ženskost a jejich spojení znamená zrod nového života.

Důvod proč darovat martenice je živý do dneška. Existují i nové prvky a varianty, ale podstata se nezměnila.

Pokud i vy chcete obdarovat své blízké originálním ručně dělaným vlněným amuletem, mrkněte zde.

Takže milí kamarádi, ЧЕСТИТА БАБА МАРТА!

Publikováno

Mongolsko – země čtvero vln

Když se u nás řekne vlna, rozumí se vlna ovčí. Mongolsko je v pravém slova smyslu země čtvero vln – ovčí, kašmíru (kozí), velbloudí a jačí – každá se svými specifickými vlastnostmi a zvláštnostmi. V Mongolsku je 90 společnosti, které se zabývají zpracováním vlny, z toho 15 firem vyrábí konečné produkty.

 

Ovčí vlna

Když se u nás řekne vlna, myslí se většinou právě vlna ovčí. V Mongolsku se chová 20 milionů ovcí a vyrábí se cca 20-22 tis. tun vlny. Průměr vlákna ovčí vlny je 32,0 – 40,0 μm.

 

Kašmír (kozí vlna)

Kašmír se vyrábí z kozí srsti. Pro kvalitu kašmíru jsou rozhodující povětrnostní podmínky, ve kterých koza žije – většinou ve vysokých nadmořských výškách. Díky drsnému podnebí, mongolský kašmír patří ve světě mezi ty nejkvalitnější. Produkty z kašmíru jsou lehké, měkké a jemné a zároveň drží teplo a tvar. Od jedné kozy lze získat v průměru 250 g kašmíru. Mongolsko se podílí na celosvětové výrobě kašmíru 35-40% (cca 4000 tun kašmíru ročně). V Mongolsku se chová bezmála 20 milionů koz! Průměr vlněného vlákna mongolských koz je 13,0 – 16,5 μm.

 

Velbloudí vlna

Mongolsko je jedna z mála zemí, kde velbloud dvouhrbý žije již přes 3000 let. Momentálně má  největší počet dvouhrbých velbloudů ve světě – v roce 2012 jich bylo 397 tisíc! Velbloudí vlna je velmi teplá a odolná a na rozdíl od ovčí se většinou nebarví, ale používá se ve své přírodní barvě. Mongolsko produkuje ročně cca 1400 tun velbloudí vlny. Průměr vlákna vlny velbloudí samice je v průměru 15 – 24 μm.

 

Jačí vlna

Jaci žijí ve výšce 2000 – 3000 m n. m. a jsou perfektně adaptováni na drsné klimatické podmínky – zvládají nízké teploty (průměrná teplota v zimě je -20°C, ale může být mnohem nižší), jsou schopni hledat si potravu pod sněhem, který pokrývá zem 100-150 dní ročně a pást velmi krátké stonky trávy. V současnosti se v Mongolsku chová přes 560 tis. jaků a ročně se produkuje cca 200 tun jačí vlny. Jací jsou černí, hnědí anebo šedí, ale také bílí a strakatí, nicméně cca 80% je černých nebo hnědých. Průměr vlákna jačí vlny je v průměru 30 – 35 μm.

 

Zdroj informací: Mongolian Wool and Cashmere Association (www.english.mongoltextile.mn)

 

Publikováno

12 důvodů proč merino

Merino vlna je vlna ovcí plemena Merino, která je známá pro svoji jemnost a další vlastnosti. Proč merino? Zde je několik možných argumentů:

 

1) Jemnost – merino je jemnější než tradiční vlna a je příjemnější na nošení – neboli lidově řečeno „nekouše“. Tloušťka vláken se měří v mikrometrech. Podle jejich průměru merino vlna bývá několik kategorií: hrubá – (23 – 24,5 µm), střední (19,6 – 22,9 µm), fine (18,6 – 19,5 µm), superfine (15 – 18,5 µm), ultra fine (11,5 – 15 µm). Pro srovnání lidský vlas má tloušťku průměrně 42 – 95 µm.

2) Výborné izolační vlastnosti – merino vlna má více vláken než např. umělé látky a proto na svém povrchu zachycuje více malých vzduchových bublinek, čímž zachycuje teplo (lépe izoluje) a vytváří tak ochranu proti chladu. Z vlny se vyrábí dokonce stavební tepelné izolace!

3) Prodyšnost – vlákna merino vlny jsou schopny zachytit vlhkost do objemu až 30% své vlastní hmotnosti. Tímto drží vlhkost dál od těla a poskytují komfort i pocit sucha za každého počasí. Přitom merino vlna schne stejně rychle jako libovolná umělá látka srovnatelné tloušťky. Navíc merino vlna poskytuje přírodní ochranu pro slunečnému záření.

4) Termoregulace – merino vlna pomáhá regulovat tělesnou teplotu – v chladném počasí hřeje (díky vzduchovým bublinkám, uchyceným na jejím povrchu) a v teplém naopak chladí (když se tělo zahřívá, voda, která byla zachycená ve vlněných vláknech, se začíná vypařovat, čímž tělo ochlazuje).

5) Ideální pro děti – spodní prádlo z merino vlny zajistí, že ani dítě, které je pořád v pohybu a potí se, nebude cítit zimu a nepohodlí. (Funguje to i u dospělých :-))

6) Nevyvolává alergické reakce

7) Vysoká přírodní pružnost

8) Antibakteriální – ve stavebnictví se využívá mimo jiné schopnost vlny odbourávat některé škodliviny v interiéru a přírodním způsobem čistit vzduch.

9) Odolná proti zápachu – díky svým antimikrobiálním vlastnostem. Bakterie způsobující zápach nemají na merino vlně vhodné podmínky (co se týká vlhkosti), aby prospívaly. Proto výrobky z merino vlny je možné nosit i při velké fyzické aktivitě dlouhou dobu bez obav ohledně zápachu.

10) Antistatická – díky své schopnosti zadržovat vlhkost.

11) Nehořlavá – v minulosti hasiči nosili vlněné oblečení. Ovčí vlna se řadí mezi látky nesnadno hořlavé. Její samozápalná teplota je zhruba 560 °C (u smrkového dřeva je to např. 270°C) a k hoření potřebuje vyšší koncentraci kyslíku. Při hoření se neuvolňují toxické zplodiny a po vyjmutí z ohně vlna sama hasne.

12) Přírodní a obnovitelná

 

Publikováno

Ručně vyrobené vlněné figurky – diorama Život Kristův

Největší betlémové dioráma v ČR na téma Život Kristův se představí na výstavě v Letohrádku Mitrovských na Starém Brně od 8. 12. 2018 do 13. 1. 2019. Autorka – Ivana Langrová z Beskyd – zhotovila z ovčího rouna vlastního chovu celkem 105 vlněných figurek lidských postaviček a zvířat v celkem 25 scénách. 

 

Tento originální počin vyráběla autorka přibližně dva roky a jak sama uvádí, výroba propracovanější postavy o výšce 35 cm trval i týden. Prostorové výtvarné dílo bude v Letohrádku představeno v premiéře.

 

V České republice doposud neexistuje komplexní scénografické dioráma zachycující život Kristův. S ohledem na každoroční pořádání výstav betlémů a občasné pořádání Velikonočních výstav jsme se v Letohrádku Mitrovských rozhodli zhotovit celostátní raritu, na obdiv návštěvníků od nás i ze zahraničí. Velké výtvarné dioráma během 2 let zpracovala paní Ivana Langrová z beskydských samot.

 

Autorka speciální ruční technikou vytváří veškeré základní figury do jednotlivých výjevů z ovčího rouna získaného z vlastního ovčího stáda. „Chceme celý příběh Kristova života lépe přiblížit všem návštěvníkům včetně dětí. Výtvarné pojetí paní Langrové nám přišlo jako ideální řešení, které jistě zaujme jak malé, tak dospělé návštěvníky“, doplnili kurátoři Petr Lukas a Jan Maroušek, kteří za celým nápadem stojí.

 

Postup práce při tvorbě dioráma

Paní Langrová chová vlastní stádo ovcí v několika druzích plemen, aby měla pro svoji práci různou barevnost vláken. Před zahájením samotné ruční výroby jednotlivých figur ovce ostříhá, vlnu 20 hodin propírá na valše za použití přírodních mýdel. Podle ročního období nechává propranou vlnu prosychat v délce 2-7 dnů. Následuje ruční krumplování – tedy rozčesávání vláken. Potom se vlna barví. Některé její části zůstávají v přirozené barevnosti, na další se kombinují přírodní barvy z bylin a chemické barvy (tj. ty, které příroda neumožňuje). Tvarování figur probíhá speciální plstící jehlou. V závěru se hotové výrobky ošetří proti škodlivému hmyzu. K některým scénám se v závěru vytvoří stavby z přírodních artefaktů (samorosty, kůra, dřevo, kamení ad.).

 

Zdroj: www.jizni-morava.cz

 

Vlněný betlém I. Langrové

Vlněný betlém I. Langrové

Vlněný betlém I. Langrové

Vlněný betlém I. Langrové

Vlněný betlém I. Langrové

 

Publikováno

Čas sáněk

Konečně přišel čas sáněk. Nezapomeňte si do nich připravit i pořádnou deku – vlněnou, aby zahřála i když je mokrá a barevnou – aby se vám ve sněho dobře hledala. 🙂

Sáňky 2. 2018

Publikováno

Vlna a hygge

Už jste se setkali se slovem hygge? Už vás přivedlo do rozpaků a to hned dvakrát – jednak, protože nevíte, co to znamená a druhák, protože netušíte, jak to vyslovit? Pokud ano, tak už určitě víte, že hygge je všechno jiné, než rozpaky. A pokud ne – tyto listopadové jsou asi nejvhodnější dobou na seznámení se – se slovem, s pojmem, se způsobem života.

V letošním roce se na českém trhu objevilo hned několik knih o hygge. Stačí si projít podtituly a obrázek se začíná skládat: „prostě šťastný způsob života“, „tajemství spokojeného života“, „skandinávské umění dobře žít“, „fenomén útulna“, „tajemství šťastného severského života“, „cesta ke štěstí“, „skandinávské pečení pro chvíle pohody“. Chcete-li jasnější definici, tady je jedna od prezidenta Institutu pro výzkum štěstí v Kodani a autora knihy o hygge Meika Wikinga:

„Hygge je atmosféra, která nás obklopuje, a vědomé prožívání štěstí. Je to způsob bytí s lidmi, které máme rádi. Je to pocit domova. Pocit, že kotvíme v přístavu bezpečí, kde jsme chráněni před světem a kde si můžeme dovolit být sami sebou.“

a doplnění od Louisy T. Britsové:

„Hygge je pocit, který většina z nás zná, ale není schopna ho jednoznačně definovat. (…) Abyste se naučili hygge prožívat, nepotřebujete tedy znát dánské recepty nebo tajemství skandinávského životního stylu. Najdete ho, když se sami sebe zeptáte, kde se cítíte nejvíc doma, jaké jsou činnosti a zvyky, díky kterým se cítíte ukotvení, lidé, s nimiž se cítíte uvolněně, nebo co nejvíce přispívá k vašemu pocitu blaha. Co děláte, abyste se uvolnili, jak navozujete pocit pohody?“

Hygge tedy může být odpovědí na otázku, nejenom jak zvládnout sychravé a ponuré listopadové dny, ale jak se je užít – vytvořit si útulný koutek, uvelebit se tam s milovaným člověkem a těšit se spolu z toho klidu a pohody, že jste vevnitř, nikoliv venku.

Je zajímavé, že ať každý popisuje hygge slovy jakkoliv, na obrázcích objevují stále stejné, až kýčovitě působící, prvky – dva páry nohou pod dekou v teplých barevných ponožkách proti světlu hořícího krbu, ležící či pololežící postava v svetru s rozečtenou knížkou v ruce a hrnkem s hřejivým nápojem v druhé, svíčky, koláčky, tlumené světlo a jakoby z těch fotografií na vás dýchalo teplo a zněla tichá klidná hudba. Ale hlavně přírodní materiály – dřevo, kámen, kožešiny a samozřejmě vlna! Deky, svetry, šály, ponožky.

Ve své knize Meik Wiking doporučuje vytvořit si krabičku hygge záchrany. „Jistě ji oceníte, když na vás dolehne únava, skleslost, jste bez nápadu, nic se vám nechce, ven vás to taky netáhne, náladu máte tak trochu pod psa a ze všeho nejraději chcete být sami.“

Obsah krabičky hygge záchrany podle Meika Wikinga, ředitele Institutu pro výzkum štěstí v Kodani:

  1. Svíčky
  2. Kvalitní čokoláda
  3. Oblíbený čaj
  4. Oblíbená kniha
  5. Oblíbený film nebo seriál
  6. Marmeláda
  7. Vlněné ponožky
  8. Nejmilejší dopisy
  9. Teplý svetr
  10. Poznámkový blok
  11. Deka
  12. Papír a pero
  13. Hudba
  14. Album s fotografiemi

 

Publikováno

Péče o vlněné výrobky

Výrobky z čisté vlny mají, mimo jiné, jednu velkou výhodu – v měřítku lidského života jsou prakticky věčné. Abyste si mohli dlouhá léta užívat a radovat se z nich jako v okamžiku, kdy k Vám přišly, tady je naše “vlněné desatero”.

Vlněných výrobků je potřeba se nebát, ale pečovat o ně s láskou a rozumem. Rozhodně stojí za to vždy si prostudovat pokyny na údržby na etiketě a řídit se jimi. Vlněné výrobky doporučujeme:

  1. Prát jenom když je to opravdu nutné.
  2. Prát na co nejnižší teplotu (max. 30°C), ručně, nebo na program pro vlnu anebo pro jemné prádlo.
  3. Prát za použití tekutých pracích prostředků, určených pro vlnu (ideálně s obsahem lanolinu). Nepoužívat změkčovadla, aviváže, ani bělidla. Prát odděleně.
  4. V zásadě neodstřeďovat. U ručně vyráběných a ručně barvených koberců, tašek a některých produktů se naopak doporučuje odstředění na nízké otáčky (do 400), aby se zamezilo „protékání“ barvy.
  5. Neždímat.
  6. Nevěšet. Sušit ve vodorovné poloze a pokud možno ve stínu, nikoliv na přímém slunci.
  7. Nežehlit. Vlněné výrobky jsou nemačkavé.
  8. Při skladování chránit před moly buď chemickými přípravky, anebo bylinkami.
  9. Výrobky kombinované, kde je kromě vlny ještě např. kůže (kabelky) nechávat vyčistit v čistírně.
  10. V případě nejasností se předem poradit. Případná chyba může nenávratně poškodit vlastnosti výrobku (ovlivnit jeh velikost, strukturu anebo barvy).
Publikováno

Ve Vilniusu vlají vlnité vlasy anebo Vlna z hlediska jazykovědy

Název naší společnosti je založen na slovní hřičce dvou párů homonym: vlna – vlna a bytí – bití. Co mají společeného mořská vlna a vlná ovčí? Je to jenom náhodná zvuková shoda, anebo se někde v pozadí ukrývá hlubší významové propojení?

Porozhlédneme-li se po okolí, zejména po tom slovanském, zjistíme, že kromě češtiny a slovenštiny, podobná homonymní dvojice existuje i v bulharštině. Zde se však jedná o homonyma nepravá (v tomto případě homografy), neboť se obě slova (вълна a вълна) sice píšou stejně, ale ve výslovnosti se rozlišují podle místa přízvuku (вълна jako ovčí vlna je s přízvukem na první, zatímco „вълна“ jako vlna na vodě má přízvuk na druhé slabice). Ostatní jihoslovanské jazyky mají vlnu pouze ve „vlněném“ významu (slovinština – volna, makedonština – волна, chorvatština – vuna, srbština – вуна). Stejně tak polština (wełna). Naopak v ruštině волна znamená pouze vlna na vodě. Ostatní východoslovanské jazyky – běloruština a ukrajinština – mají pro oba významy jiná slova. Už z toho přehledu je zřejmé, že slovo vlna není cizí současným slovanským jazykům v obou významech, které má v češtině a slovenštině. Propojení je ještě zřetelnější, doplníme-li údaje ze dvou mrtvých slovanských jazyků – staroslovenské slovo vlъna a praslovanské slovo *vьlna označovala stejně tak ovčí vlnu a vlnu na vodě, jako současné české slovo vlna.

Jazykověda nám umožňuje nakouknout ještě hlouběji do minulosti. Dojdeme tak až k indoevropskému kořeni *ṷel-. Ve významu kroutit, vinout, válet z něho pocházejí kromě české vlny, také německé Welle, litevské vilnìs nebo lotyšské vilna. Odtud také jméno hlavního města Litvy Vilnius. Další příbuzná slova jsou také vlát anebo valit a další odvozená slova jako např. valný, nával, odvalit se, provalit se, převalit se, příval, svalit, uvalit a zával. Ze stejného základu je také slovo val, které v chorvatštině, slovinštině i ruštině znamená vlna (na vodě).

Indoevropský kořen *ṷel- dále znamenal chlup, srst, vlna. V současných jazycích z něho pochází německé Wolle, anglické Wool, litevské vìlna,  nebo lotyšské vilna. V současné češtině z tohoto základu jsou např. slova vlas a vlákno.

Takže prapodivný titulek tohoto článku najednou dává smysl – všechna tato slova jsou si navzájem příbuzná a co více – jsou příbuzná i s vlnou.